2017 Vimperk
Malé podzimní setkání po dvacáté čtvrté tentokrát ve Vimperku
Zní to takřka neuvěřitelně, již čtyřiadvacetkrát se jihočeští knihovníci sešli v některé z knihoven kraje, aby se poučili, potkali, seznámili a pobavili. Každý rok se setkání koná v jiném městě, každý rok se dozvíme, že všude je hodně zajímavého a že nikdo z nás ještě neviděl všechno. A nikdy to není jenom čistě knihovnické setkání, pravidelně ho doplňujeme i poznáním historie a literatury. Vimperk je město vyhlášené tiskárnami. Pravděpodobně bylo po Plzni druhým místem, kde byla v Čechách v 15. století vytištěna kniha. A knihtiskařská historie se psala až do devadesátých let 20. století. Takže bylo jasné, že bude o čem mluvit.
Setkání ale začalo v Městské knihovně, která před několika lety získala pěkné zrekonstruované prostory bývalé české školy. Město Vimperk je knihovně nakloněné, takže knihovna dostala nejen nové prostory, ale také nové vybavení. A v letošním roce jako druhá jihočeská knihovna zakoupila AKS Tritius. Zkušenosti s ním nás také zajímali. Knihovna se nám líbila, ocenili jsme bývalou starostku Librosaurem za podporu knihovny, předali vlajku, ujedli něco z připravených pochoutek a vydali se na procházku městem. Vimperkem většina z nás projede cestou k hranicím, ale překvapivě málo z nás ho někdy prošlo procházkou. Se zasvěceným průvodcem, místním učitelem, jsme poznali, že je to město pěkné, kopcovité a určitě stojí za další poznávání. Návštěva Lampárny nás přímo nadchla. Večer už jsme se věnovali historii rodiny Steinbrenerovy, majitelů knihtiskárny ve Vimperku.
Ráno jsme se ještě zašli podívat na vimperský zámek těsně před rekonstrukcí. O zámek přišla rodina Schwarzenbergů brzy po válce a využívali ho nejprve je již mnoho let nejprve Jihočeské státní lesy, později CHKO Šumava. Zámek nebyl udržován a chátral. V roce 2015 přešel pod správu Národního památkového ústavu, který chystá jeho rekonstrukci. Využili jsme možnost prohlídky před rekonstrukcí a bylo jistě zajímavé po mnoha prohlídkách načančaných zámků vidět jeden takřka zdevastovaný. Vždyť kolikrát se nám naskytne možnost vidět, jak se zkoumají vrstvy omítky, jednotlivé malby. Vidět průzkum stropů, podlah, zdí. Částečně odkryté trámy, kousky fresek před rekonstrukcí, prostě zase úplně jiná prohlídka. Zaujala nás natolik, že již nezbyl čas na návštěvu muzea, chvátali jsme dál. Čekala nás rozhledna Javorník. Zase jsme chtěli vidět hodně zajímavostí za krátký čas a něco jsme museli oželet. Díky vstřícnosti knihovnice Pavly Valtové z Vacova jsme směli výjimečně dojet až na kopec k rozhledně. Výhled do všech stran se líbil, počasí nám vyšlo a Šumavu jsme si prohlédli pěkně z vysoka. Ale čekala nás ještě návštěva Obecní knihovny Vacov. Dopředu jsme viděli vstřícnost a ochotu paní knihovnice, takže jsme tušili, že nás čeká knihovna, která bude stát za to. Knihovna je nově zrekonstruovaná, krásně vybavená, barevně vyladěná, prostě super. Nezbylo než chválit a obdivovat. Dokonce jsme dostali i kafíčko a zákusek. Ani se nám nechtělo odjíždět. Ale čekali nás různě dlouhé cesty domů, takže nezbylo než poděkovat za pohostinnost a rozloučit se.
Už se těšíme na příští rok na jubilejní 25. setkání do nových prostor Městské knihovny Kaplice.
Fotografie najdete na adrese: http://lida27.rajce.idnes.cz/Vimperk
