SKIP Jižní Čechy

Zájezd za krásami Jižní Moravy

 

Jihočeský SKIP má za sebou každoroční jarní zájezd. Původní myšlenka zněla: „My Jihočeši známe České Budějovice a Český Krumlov, což se podívat na Moravské Budějovice a Moravský Krumlov.“ A pak už byl kousek k plánování trasy s cílem jižní Morava. Co chceme vidět? Obě města s podobným názvem a jejich nabídku. Co dál? Která moravská knihovna nás láká? Hodonínské kolegyně jsou velmi aktivní, pořádají spoustu akcí pro školy a veřejnost. To by určitě bylo zajímavé a poučné. A čím je jižní Morava nejznámější? Přece vínem. Takže už to jen pospojovat dohromady.

Vyrazili jsme v pátek 15. dubna z Českých Budějovic přímo do těch Moravských. Bylo trošku chladněji, jeli jsme o týden dříve než obvykle, ale tradičně míváme hezké počasí, tak snad i letos. Překvapilo nás, že Moravské Budějovice i Moravský Krumlov jsou starší než jejich čeští jmenovci. Vystoupili jsme v Moravských Budějovicích na náměstí a šli se podívat na zámek, ve kterém sídlí muzeum a  na kostel sv. Jiljí, ke kterému přiléhá původně románská rotunda, nyní kaple sv. Michala. Prošli jsme se, podívali, zjistili, že Moravské Budějovice jsou menší než České, ale snaží se renovovat centrum a udržovat své historické kořeny. A byl čas vyrazit dále. Původně jsme chtěli jet rovnou do Moravského Krumlova podívat se na Slovanskou epopej. Tu bohužel zpřístupnili až v úterý 19. dubna, takže ta nás nečekala. Vyměnili jsme ji za zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a určitě jsme nelitovali. Moc se nám tam líbilo. Z něj už jsme mířili do Moravského Krumlova, který nás moc vlídně nepřivítal. Slovanská epopej byla nepřístupná, při našem vjezdu do města nás zarazila objížďka a rozkopané ulice a ještě začalo pršet. Pan řidič s námi tedy objel město, my jsme se podívali po jednotlivých památkách, vzdychli si, že Český Krumlov je udržovanější a hezčí a pokračovali dál směr Hodonín. Když jsme vzápětí jeli kolem atomové elektrárny, zdálo se nám, že se vlastně od jižních Čech ta Morava příliš neliší. Budějovice, Krumlov, atomová elektrárna … jako u nás.

Hodonínská knihovna nám přijetí vynahradila. Jak Bohdana Křepinská, o které jsme již dopředu věděli, tak její kolegyně z pobočky Brendlova nás přesvědčily, že jejich pověst velmi aktivní knihovny nelhala. Množství aktivit, do kterých se zapojuje celá knihovna je úžasné, spolupráce se školami skvělá, podpora vedení a kolegů k závidění. Velké prostory vzbuzovaly další závist. A množství práce, které zvládnou, zase vzbuzuje obdiv.

No a z Hodonína jsme to měli už jen kousek do Mikulova, kde jsme měli domluvený nocleh a večerní posezení ve sklípku. Mikulovské centrum vzkvétá, při každé návštěvě je hezčí, upravenější a přívětivější. Večerní posezení ve vinařství rodu Pazderků bylo veselé, poučné a velmi příjemné. Přidal se k nám i pan řidič, kterému se nechtělo toulat večerním Mikulovem samotnému. A líbilo se tam všem přítomným. Někteří si nakoupili i víno pro rodinu domů.

Sobota už byla zcela výletní. Hned ráno jsme vyrazili na Svatý kopeček nad Mikulovem zaliti sluncem a vítáni modrou oblohou. Ocenili jsme křížovou cestu, kostel sv. Šebestiána i výhled a každý si vybral, kterou z památek Mikulova navštíví. A že jich je na výběr… Krásné počasí a město se líbilo snad všem. Na cestě k domovu nás ještě čekala zastávka v Třebíči, obhlídka baziliky sv. Prokopa a židovské čtvrti, které jsou zapsány v seznamu památek UNESCO. Trochu nám zkomplikovala život objížďka kolem Telče, která způsobila zpoždění na cestě a trochu napětí, jak stihneme přípoje domů z Českých Budějovic. Ale všechno dobře dopadlo, dojeli jsme v pořádku, zdraví a spokojení. Takže teď už jen vymyslet, kam vyrazíme napřesrok.

Fotky ze zájezdu jsou k vidění na adrese: http://lida27.rajce.idnes.cz/Mikulov/